Srdečně zdravím všechny fanoušky Broncos. Na nějakou dobu jsem se autorsky odmlčel, ale chtěl jsem aktuálně sepsat dva články, kterými bych se milovanému týmu opět trochu pověnoval. Ten první právě čtete.
Už před pár lety jsem se jako nadšený fanoušek pevně rozhodl, že chci vidět NFL naživo. Chtěl jsem si užít neopakovatelnou atmosféru a potkat alespoň z hlediště své hráčské idoly. Toužil jsem po zážitku při živém sledování tohoto krásného sportu. Nejen skrze plochou obrazovku. Chtěl jsem cítit vůni trávníku a klobásy týpka odvedle. Přál jsem si slyšet nadšený řev i zklamané vzdechy fandů. Těšil jsem se na kravál při třetím downu, srážky hráčů, povedené akce i chyby.
Let do USA je pro mě poněkud na levačku, ale evropská půda také přináší zajímavé příležitosti. Jsem ten druh fanouška, který je silně fixován jen na ten svůj oblíbený tým a tak jsem čekal na vhodnou příležitost. Utkání s Atlantou nevyšlo díky pandemii COVIDu. Zápas s Jaguars ale už klapl.
Jak tedy můj živý zážitek dopadl?
Po úvodních slovech bych na tomto místě rád poděkoval několika osobám, díky kterým běžela celá akce hladce jako na drátkách. Noro „INZINIER“ Kalinai svými zkušenostmi a nezištnou pomocí podpořenou skutky zaštítil celý výjezd. Peter „Doktor23“ Šulai věnoval projektu také spoustu práce okolo. A musím v neposlední řadě poslat pozdravy svému spolunocležníkovi Miloši „Budu Spencerovi“ Brankovičovi. Vzhledem k tomu, že jsem do Anglie odjel dosti nachlazený, je s podivem, že mě v noci neudusil polštářem.
Chci ale zmínit i další členy naší devítičlenné skupinky. Patrika s přítelkyní Laurou, Ilju se synem Lukasem, Peterovu dceru Sofi. Ač jsem byl v jinak slovenské skupině jediný Čech, chovali se ke mně hezky :-).
Krásný výlet
Patrně nejobvyklejší způsob, kterým na mezinárodní evropské zápasy NFL cestuje většina mimo-britských fandů, je let v sobotu během dne. Přespání v hotelu. Nedělní zápas. A po další noci na hotelu pondělní let domů. Naše výprava zvolila trochu jiný scénář. Po vzájemné dohodě jsme letěli nízkonákladovým letadlem již ve čtvrtek odpoledne z Brna. Za prvé sobotní letenky zmizely jako pára nad hrncem hned po oznámení termínů NFL zápasů, za druhé jsme dřívějším letem získali další zajímavé možnosti a příležitosti, jak si užít krásnou evropskou metropoli Londýn.
Ilja s Lukasem zašli na obří ruské kolo London Eye. Peter se Sofi zamířili za Harrym Potterem. Prošli jsme si historické centrum města. China Town. Vystáli frontu na největší Lego obchod. Vyfotili si parlament s hodinovou věží, kde se skrývá světoznámý zvon Big Ben. Zamávali na Westminster Abbey, Downing street, Nelsonův pomník, Národní muzeum, Buckinghamský palác a další významné historické památky celosvětového renomé. Kochali jsme se zelení v Greenwich parku nebo Hyde parku. Část skupiny nezanevřela ani na jiné sporty a využila příležitost k návštěvě zápasu rugby či premier league. Bylo toho strašně moc a těžko se dají živé dojmy předat skrze písmena a slova. Dva dny navíc nám zkrátka získaly kopec času na nezapomenutelné zážitky v jednom z nejkrásnějších měst světa.
The Barrowboy & The Banker
Pokud bych měl za sebe vypíchnout nějaký zážitek (mimo utkání samozřejmě), byla by to bezesporu návštěva „Broncos“ hospody The Barrowboy & The Banker. Na sociálních sítích bylo možné dohledat, že právě v tomto anglickém azylu proběhne předzápasová akce týmu se zástupci vedení Broncos. Nečekal jsem však, že hospa plná Broncos fandů (plus pár zbloudilých fanoušků jiných týmů) bude za doprovodu DJe svědkem přítomnosti maximálně silné sestavy z vedení týmu. Odvezl jsem si domů zvláštní pocit, že ti lidé, o kterých běžně jen píšu či čtu, skutečně existují. Vyfotil jsem si tak majitele Roba Waltona, CEO Grega Pennera, Carrie Penner-Walton. GM George Patona, Prezidenta Damani Leeche, hráče ze Síně slávy a obrovského sympaťáka Steva „Smiling Assasin“ Atwatera. Z něj a jeho ženy Lethy jde opravdu neskutečná pozitivní energie. Mnou obdivovaný DL kouč Bill Kollar prošel na dosah ruky zatímco kolem šaškoval maskot Miles. Dvě cheerleaderky ozdobily převážně pánskou společnost. Jelikož tato akce proběhla už v pátek, jsem hodně rád, že jsme letěli se zmíněným předstihem. Mimochodem na místě byla pořádána i tombola, ve které byl hlavní cenou míč podepsaný Peytonem Manningem. Třeba příště.
Zápas Broncos @ Jaguars
Když jsem někdy na přelomu května a června lístek kupoval, byli jsme papírově jasnými favority. Kompletní tým s hvězdným QB sliboval atraktivní výhru nad outsiderem z Jacksonvillu. Všichni víme, v jakých mrákotách se potácí náš útok a tak mnohým fandům při pohledu na účty za vysněnou cestu zhořklo na jazyku. Já se nechtěl této ojedinělé příležitosti vzdát a do Londýna jsem odcestoval s tím, že si navzdory očekáváné prohře výlet do anglické metropole maximálně užiji.
Byl jsem si vědom, že lístky na zápas Broncos nebudou zrovna levné. K tomu hotel na čtyři noci, jídlo, letenky, poplatky za MHD, povinné dárky. Nechtěl jsem ale spoléhat až na možnou loterii v rámci velkého hromadného prodeje lístků a spolu s některými spoluvýletníky jsme se rozhodli pro jistotu spojenou s „hospitality balíčky“. Jde o kombinaci „lepších“ lístků a občerstvení. Místa jsme měli fakt parádní. Na 25 yardech v ideální výšce. Občerstvení bylo bohaté. Každý si vybral co mu vyhovovalo z celkem široké nabídky jídla i pití. Je třeba tam jít včas a v klidu si to všechno užít. Cenovka nebyla zrovna malá (viz finanční sekce níže). Kdybych měl jet příští rok znovu, tak se bez toho v klidu obejdu. Dobře vidět šlo i z dalších míst a příplatek za občerstvení byl dosti velký. Podotýkám, že jsem na žádném podobném zápase nikdy nebyl a tak pro mě měla jistota lísku spojená s dobrým místem značnou cenu.
Co se lístků týče, tak Wembley, kde se zápas konal, má kapacitu 90 tisíc diváků. To je skoro o plnou polovinu víc, než má Tottenham (62 850), dějiště dalších v Anglii pořádaných NFL zápasů. V tomto má obří Wembley nezanedbatelnou výhodu. V kombinaci s o něco méně atraktivním utkáním, byly běžné lístky na naše utkání k dostání za rozumnou cenu na rozumná místa. Na měření sil široce oblíbených Packers na menším Tottenhamu byla rvačka o místa daleko větší a na všechny se určitě nedostalo. A to včetně „hospitality“ míst.
Naživo máte možnost sledovat kopu věcí, kterou vám televizní přenos neukáže. Třeba bungee jump maskota Jaguars ze střechy Wembley :-). Vidíte detailněji hecování nebo skleslost hráčů na hřišti i u postranní čáry. Můžete slyšet věci, které odblokují ruchové mikrofony. Atmosféra domácího týmu ovšem chyběla. Je obecně známo, že na tato mezinárodní utkání chodí zažít NFL velká část fanoušků ostatních týmů. Laicky bych to ve Wembley odhadl 25% Jags, 40% Broncos, 35% ostatní. Plus mínus. Diváci byli nejvíc slyšet, když si to vyžádaly dvě obří obrazovky a nebo když jsme se radovali z podařených rozehrávek Broncos.
I hru samotnou jsem si nakonec užil. Hodně pomohlo, že jsem nic neočekával a objektivně čekal výhru domácích Jaguars. Nezačali jsme nijak oslnivě. Všichni jste to viděli. Prvních 20 minut byl výkon našeho týmu absolutně mizerný. Útok s hvězdným Russelem Wilsonem byl úplně ztracený a elitní obrana dělala co mohla, aby nás udržela ve hře. Včetně parádního Simmonsova íčka. U hromady hloupých trestů v první půli jsem nadával jak dlaždič a obraz hry splňoval má pesimistická očekávání. U vyloženě trapné chyby v rozestavení Speciálních týmů při výkopu jsem se vyloženě styděl. Divoce jsem gestikuloval na vedle sedícího Noriho, kterému byl výsledek zápasu samozřejmě docela fuk. Patrikovi optimistický úsměv na tváři taky poněkud vytuhl.
Naštěstí se i ofenziva probudila a v Londýně jsme tak viděli asi nejlepší utkání našeho týmu v dosavadní sezóně. Navzdory opravdu škaredému začátku. Nezbývá než doufat, že křivka povede jen vzhůru. Že jsme pod nohama našli trochu pevné půdy, od které se budeme moci odrazit k dalším výhrám.
V Londýně už mají kopu zkušeností s podobnými událostmi a tak nezbývá než uznale pokývat hlavou nad celkově profi zvládnutou organizací akce. Příjemní ochotní pořadatelé poradí. Odchod či příchod devadesáti tisíc diváků zabere čas i prostor, ale vše klaplo v poklidném pořádku.
Nebylo to levné
Počítejte se mnou:
- Cestovní pojištění 277,- Kč.
- Cesta na/z letiště – 2 jízdy * 80 km * cca 4Kč na km = 640,- Kč
- Parking auta u letiště po dobu pobytu v Londýně: 600,- Kč
Pozn. jízdné na a z letiště je samozřejmě poplatné tomu odkud letíte a jak daleko tedy musíte cestovat na místo odletu. Někdo musí ujet i 200+ km a někdo vezme MHD. Někoho hodí manželka nebo kámoš a někomu se vyplatí nechat u letiště auto.
- Zpáteční nízkonákladová letenka Ryanair z Brna na letiště Stansted: 3800,- Kč.
Pozn. Měli jsme „priority“ letenky, kdy byly v ceně dvě palubní zavazadla. Ne každý to ale využije a někdo si zase musí připlatit za větší zavazadlo do nákladního prostoru letadla. Já jsem cestou tam využil pouze jedno zavazadlo, ale cestou zpět už zavazadla dvě. Kvůli těm několika suvenýrům, které jsem nakoupil.
- Cesta ze Stanstedu do města k hotelu (a zpátky): UBER cca 82€ na auto. Jeli jsme cca ve třech v jednom voze. 670,- Kč jedna jízda. Dvě jízdy 1 300,- Kč.
Pozn. UBER byl samozřejmě nejpohodlnější řešení, které ale využijete jen tehdy, pokud vás jede nějaká vhodná skupina přátel. Pokud jste dva či single, tak se vám moc jízda s využitím taxi/uberu nevyplatí. Jednosměrná jízdenka vlakem Stansted -> Londýn (dle destinace) 21 liber. Zpáteční vlakový lístek s platností jednoho měsíce 32 liber. Dostal jsem info, že ze/na Stanstedu existuje ještě zpáteční autobusový lístek National express, který končí například na velkém nádraží Liverpool Street a cenovka zpáteční jízdenky je zajímavých 21,2 liber.
- Nocleh v hotelu (hodnocení 8,2 hvězd/10) se snídaní: 360,- € (cca 8800,- Kč)
- Lístek na zápas „hospitality balíček Touchdown – Wembley“: 480€ – 12 200,- Kč.
Pozn. Bohužel si už nepamatuji cenovku lístků do nejvyššího prstence. Pokud někdo ví, dejte mi vědět, já to sem doplním. V tom našem hospitality byly součástí lístky v hodnotě cca 175 liber. Ve spodním prstenci v rohu pak byla cena okolo 120 liber.
- Oběd/večeře: 7-20 liber/jídlo (Fast food levnější. V restauracích automaticky připočítávají 10-15% spropitné. Smažená kuřecí křidýlka a hranolky 7,50. Fish and chips v restauraci 18. All you can eat v čínské čtvrti 13,50.)
- MAX MHD 13 liber na den.
Pozn. Projezdil jsem pomocí MHD – po dnech 175,- Kč, 182,- Kč, 260,- Kč, 170,- Kč.
Pokud bych to sečetl kolem a kolem, zaplatil jsem za čtyřdenní vlet do Londýna cca 35 tisíc korun. Viděl jsem spoustu světově známých památek. Přivezl jsem domů zajímavé dárky a suvenýry nejen rodině ale i sobě. Potkal jsem pohodové lidi. Měl jsem možnost na vlastní oči spatřit nejvyšší vedení, hráčské či trenérské idoly oblíbeného sportovního klubu. Poprvé v životě jsem naživo viděl zápas NFL a to hned Denver Broncos ve společnosti 86 tisíc diváků v londýnském Wembley. Viděl jsem výhru oranžových. K nezaplacení. Tento zážitek si s sebou ponesu dlouho.
Pokud fotbalem žijete a jste náruživý fanoušek, není proč váhat. Není to úplně levné, ale zážitek je to nezapomenutelný. Ne každý využije můj(náš) letošní způsob v podobě poznávacího výletu do Londýna s třešničkou na dortu v podobě VIP na zápase NFL. Sám už bych pro příště volil značně skromnější způsob, ale chtěl jsem si to napoprvé užít se vším všudy. A to se mi s velkou podporou nových známých povedlo.
Přidat komentář