Posezónnímu souhrnu jsem v předchozích letech věnoval opravdovou spoustu času. Viděl jsem každý zápas. Někdy vícekrát. V průběhu sezóny jsem vždy prostudoval týden co týden desítku článků. Psal jsem preview i review po každém zápase. Sledoval jsem každou větu, pohyb, obchod, spekulace. A to nejen během offseason a sezóny. No tento rok jsem prožíval poněkud jinak. Letošní zamyšlení bude letos poněkud stručnější. O to víc vyzývám ty z vás, kterým se chce něco říct nám všem, aby mě kontaktovali a přidali pár řádek.
Konečná bilance týmu: 5 – 12
9/12 prohraných zápasů bylo o TD či méně bodů.
4/5 našich výher, jsme vyhráli o TD či méně bodů
Výraznou většinou jsme odcházeli z výsledkově těsných zápasů poraženi.
Trochu statistik:
Nejlepší individuality dle statistik:
Zajímavým faktem je, že kromě Singletona neodehrál žádný z týmových lídrů všechny zápasy. Jeudy, Simmons a Singleton si udělali kariérní maxima. Pro Murrayho to byl čtvrtý nejlepší kariérní výkon a to u nás hrál dvanáct zápasů a startoval v sedmi. RB 32 let. Klobouček.
PFF známky – kredit Tomanovi – originály na discordu, kanál Denver Broncos 15.ledna 13:17
Připomínám, že PFF námky jsou hezky, ale zdaleka nejsou všechno. Přidávám osobní omezené postřehy, ale pokud Váš oblíbenec nemá top známku, nemusíte to extra řešit. PFF mnohdy neodpovídá dojmu fanoušků.
PFF Ofenziva (většinou)
Nejlepšími hráči dle PFF dva RB, které jsme neměli na začátku sezóny ani na soupisce. Hmmm. Murray byl konzistentním spolehlivým RB a v příští sezóně by mi spolu s Williamsem na RB psotu nevadil. Uvidíme, jestli dostane injury prone Marlon Mack. Javonte Williams se drsně zranil a budeme doufat v jeho návrat v plné síle.
Mizerný rok měl Melvin Gordon. Hodně jsem za ním v posledních letech stál, nicméně letos nás jeho fumbly stály už příliš.
Jeudy se našel na outside a na slot by ho neměl vracet ni příští OC. Jerry ukázal, že nemusíme spoléhat jen na jeho schopnost separace, která může být pro QB v oblasti slotu těžko čitelná, ale že je taky parádně rychlý. Začátek sezóny mu zamořovaly dropy, kterých se naštěstí postupně zbavil. Kariérní maximum a kreativní použitelnost v běhových hrách z něj udělalo WR1.
Courtland Sutton někdy jako WR1 vypadal, aby pak zase zmizel. Připisoval si minimálně jeden důležitý drop na zápas. Sezónu zakončil vítězným TD proti Chargers a tak snad najde dost sil na offseason trénink, aby se vrátil tam, kam by měl patřit.
Ostatní WR byli jako na houpačce. Příliš nekonzistentní výkony, aby se dalo s někým vyloženě počítat i příští rok.
QB Russell Wilson nezačal sezónu nejlíp. Jak s postupem času začal hrát víc jako on sám, líbil se mi. Imho chyběla větší sehranost, chemie s receiver, protekce nebyla dobrá. Bordel v řízení útoku nepomohl. Tři play-calleři za rok? Asi další negativní rekord. Výbuch proti Rams neřeším. Nebylo to hezké, ale to se prostě stane každému QB (loni se to tuším stalo i přeopatrnému Rodgersovi). Flintu do žita bych neházel. Nový HC/OC s ním musí hrát jako s Russem a nedělat ze něj něco, co není. RW3 je stále mobilní, stále dokáže při přesunu do strany trefit ledabylým pohybem ruky cíl 50 yardů daleko, stále umí utéct tlaku. Útok jako celek se musí sebrat a RW bude OK. Možná to tak prostě jen chci vidět a zamlžuje mi to úsudek. Není se co divit. Pokud je porouchaný Russ, jsme trenér netrenér pěkných pár let víte kde.
Potěšilo mě, že se nahoře objevují alespoň nějací OL hráči, byť celkově hra OL vypadala jako jedno velké špatné. Meinerz, Bolles, Fleming. Zajímavé. Bolles byl dlouho zraněný. S mladým Meinerzem by se tedy dalo počítat. Otázka je, co s Flemingem. Asi se nám nebude chtít vyhodit hráče, který dva roky v našem dresu nehrál zase tak špatně.
Nijak dobře se nevedlo našim centrům Lloyd Cushenberry je učenlivý, ale ne dostatečně dobrý. Ani Graham Glasgow nevypadá jako C pro další rok. Centrové berou obecně nejméně peněz z celé OL, ale mám pocit, že nás slabé výkony středního ofenzivního linemana brzdí, protože to ovlivňuje práci guardů a jejich hašení problémů ve středu zas chybí v mezeře mezi tackly.
Nejlepším Tight Endem byl Greg Dulcich. Několik zápasů byl tento nováček nejlepším útočníkem týmu. Těším se na něj v další sezóně. Albert O měl být naší jedničkou, ale pak byl prakticky vyřazen z rotace a dle svých slov s ním o tom ani nikdo nepromluvil. To asi není úplně dobře. Ale bůhví kde je pravda.
Cenu za ofenzivní hráče roku získávají RB Latavius Murray a WR Jerry Jeudy.
PFF Defenziva (většinou)
Až téměr na samý chvost PFF řadí DL Dre’Monte Jonese. Trochu překvápko. Z tohoto pohledu jej předstihla i dvojice nováčků Uwazarike, Henningsen. Pokud to stejně uvidí i trenéři, ušetří nám to vážně velkou spoustu peněz za Jonesovo prodloužení smlouvy. Dvojice nováčků může jít ještě výš. Sám Jones se dlouho vyvíjel. U něj mi chybí spolehlivost kvalitních výkonů. Jednou nahoře, podruhé dole? Raději vezmu kluka, co do toho dá všechno každý zápas a bude nadprůměr zápas co zápas. Henningsen se dostal i do druhého týmu nováčků.
Trochu mě zklamal D.J.Jones, čekal jsem víc. I dle PFF jej předčil „náš“ Mike Purcell.
Další Patonův rok, další odchod kvalitního draftovaného edge rushera. Bradley Chubb se stěhoval za první kolo San Franciska do Miami. Chubb patřil k lídrům týmu a jeho novou smlouvu bychom asi nechtěli akceptovat. Navíc, když byl Gregory zdravý, jevil se jako lepší hráč. Zde se s PFF shodnu. Víc místa na hřišti tak dostal a dostane Baron Browning a Nik Bonitto, kteří ovšem nepřesvědčili. Jsou sice oba rychlí, ale to pro OLB není všechno. Přes offseason musí nabrat kopu funkční svalové hmoty, aby měli šanci proti obrům na guardu a tacklu. A přitom nesmí ztratit rychlost a ohebnost. Z tohoto pohledu byl Von Miller prostě hříčka přírody.
Josie Jewell si odehrál to svoje. Trochu horší skládání než dřív, ale pod jeho dohledem je naše obrana pod kontrolou. Před sezónou jsem hodně věřil Jonasi Griffithovi, protože loni hrál moc dobře. Nestalo se a jeho výkony šly rapidně dolů. To jeho záskok Singleton naopak velmi příjemně překvapil. Líbil se mi jeho energický přístup. Vedle mozku Jewella vypadal, že ho snad správná místa přitahují megamagnetem. Dle Pro Football Reference svými 19! samostatnými skládkami v jednom utkání vyrovnal rekord NFL (Derrick Brooks 2000). Měli bychom se snažit udržet ui proto, že proti očekávání měl velice dobrou známku i za coverage.
Celkově secondary patřila k nejlepším v lize. Safety Locke, Simmons, Sterns, Jackson patři k lepší mv lize. Padla tam nějaká zranění a Jackson u nás patrně skončí. Ale tady máme kam sáhnout.
Mezi Cornery nepřekvapilo elitní hodnocení Pata Surtaina II. Skvělá sezóna. Byly tam nějaká slabá místa, ale to je pro naši budoucnost velká a potřebná škola. Nováček Damarri Mathis musel zaskočit za zraněného Darbyho. A po prvních kopancích odehrál skvělý ročník. Zajímavá situace bude kolem Darbyho, který na hřišti nezklamal, ale může se stát obětí platového stropu. I zde by se plány B našly, ale aby nám nedošly.
Cenu za nejlepší obránce roku získávají Pat Surtain II, Justin Simmons a Alex Singleton.
Kopa dalších statistik je rozházená na internetu, takže si zájemci určitě na svoje přijdou.
Co se vlastně podělalo stalo?
Nemá smysl se babrat v tom, že právě náš tým patří letos k absolutně největším zklamáním celé NFL. V tomhle nám konkurují snad jen Colts, možná Raiders. Mluvilo se o nás jako o týmu, kterému chybí jen legitimní franchise QB. Ten přišel a výsledky se, velmi citlivě řečeno, nedostavily. „Nekoukatelný bordel“ by řekl někdo, kdo nemá tak jemné způsoby jako já. Naše ofenziva hrála nejhorší fotbal v celé naší historii. Že jsme v mnoha utkáních udrželi soupeře na dostřel, byla bezesporu pouze zásluha elitní obrany. I té ovšem ke konci základní části došla motivace, dech, nervy a zdraví.
Zkusil jsem se zamyslet nad důvodem, proč se týmu nedařilo, byť na papíře vše vypadalo připraveno na návrat na výsluní. Do útoku jsme dosadili jednoho z nejlepších QB poslední dekády Russella Wilsona. Čtvero receiverů Sutton, Patrick, Jeudy a Hamler slibovalo různorodé ohrožení soupeřových pozic. Skvělé duo Running Backů Williams – Gordon bylo loni špička ligy. Jen průměrná Ofenzivní lajna a soupiska Tight Endů stahovalo dojem dolů. Dle názorů napříč NFL obcí se ovšem mělo jednat o slibný kádr, který nebyl subjektivně příliš nadhodnocen fanouškovským pohledem. Naděje a očekávání tak byly vysoko. A z výšky bývá nejhorší pád. Badabum. Velký badabum.
Jedné věci si na svým současným šéfovi nesmírně vážím. Když se něco podělá, tak neukazuje kolem, nehledá viníka, na kterého svalit vinu, frustraci a vztek. Zaměříme se jako celý tým nebo jeho část na vyřešení problému a pak na to, aby se to už nestalo. Zažíval jsem často opačný přístup, tak je mi tahle jeho vlastnost zvláště milá, protože v takovém prostředí se úplně jinak pracuje. Snažil jsem se po jeho vzoru také přistoupit k nezvládnuté sezóně Broncos. Jenže bohužel mi z toho z velké části vypadl jeden viník a jeho činy. Ani můj šéf by v týmu dlouhodobě netrpěl někoho, kdo svou roli a navíc takto důležitou nezvládá, tak i my jsme se největšího problému zbavili.
Nový hlavní trenér Nathaniel Hackett byl bezesporu jednou z hlavních příčin mizerné sezóny. Byť samozřejmě není důvodem jediným. Psaní řádků níže mi nedělá radost, protože mi je Hackett jako osoba sympatický. Z loňského výběru kandidátů mi byl asi nejbližší. Líbí se mi jeho energičnost, snaha „dělat to trochu jinak“ a stavět na silných stránkách hráčů. Ale když jsem se probíral nejviditelnějšími problémy týmu Broncos, stále tam na mě někde vystrkoval hlavu. A když jsem se zaměřil na cokoli, co udělal dobře, tak jsem prostě nebyl schopný něco nalézt. Třeba mi pomůžete.
Hackett kolem sebe postavil většinou mladý realizační tým, který vzbuzoval snad i trochu rozpaky nad přílišnou protekcí. Všichni už víme, že z jednoho Hackettova „kamarádíčka“ se stal jeden z nejzajímavějších defenzivních koordinátorů v lize. Ejiro Evero vedl obranu Broncos takovým stylem, že si vysloužil kromě naší i další dvě pozvánky na pohovor k uvolněnému postu hlavního kouče. Ostatní asistenti se už tolik nepovedli.
Například trenér ofenzivní linie Butch Barry. Ten bohužel ukázal nedostatečnou kompetenci a z řekněme průměrné Munchakovy jednotky udělal bandu neschopáků. Protekce našeho QB byla tak mizerná, že by to snad líp odkoučovala i moje máma, která si plete ping pong se sjezdovým lyžováním. Těžko něco hrát, když váš QB leží na zemi. A to nejvíc z celé ligy hned 63-krát. Po změně HC režimu se neváhal Rosburg Barryho okamžitě zbavit. Bez překvapení. Podobně se Rosburg zbavil i kouče Speciálních týmů Dwaynea Stukese. Když jste si mezi hlavními asistenty vybrali dva klíčové trenéry špatně, tak zlatého bludišťáka nedostanete.
Už jsem zmínil, že se Hackett snažil stavět útok, dle silných stránek svých svěřenců. Což o to, ono to na tiskovce nemuselo znít tak špatně, ale v praxi to byl prostě bordel na n-tou. Je na metr vysoko zvednuté obočí, když vás jako HC/OC v play-callingu viditelně předčí jak QB kouč Kubiak, tak i OC bez zkušeností Outten.
Za všechny jen ten nejviditelnější příklad selhání „hraní na silné stránky hráčů“: Russell Wilson a jeho „pocket passer“ experiment. A to v kombinaci se zmíněnou „haha-kvalitou“ protekce. Asi se nedovíme, jestli to byla oboustranná dohoda mezi HC a QB. Jestli si tak RW přál hrát, nebo jestli to byla Hackettova myšlenka a kde ji vlastně vyhrabali. První týdny sezóny jsme viděli, jak se RW snaží hrát statickýho panáka v ementálové kapse. A ono to u menšího QB nadaného slizkou mobilitou překvapivě nefungovalo. Co to WTF bylo? Pokud chtěl Hackett stavět na kladných abilitách svých playmakerů, tak se u nejdůležitějšího hráče na hřišti stala zásadní chybka.
Hackett těžce nezvládal skloubit roli hlavního kouče a ofenzivního koordinátora. Pro první nezvládal druhé a pro druhé nezvládal první. Po čtyřech kolech jsme najali poradce, který se v minimálním vzorku dvou posledních zápasů sezóny ukázal být lepším hlavním koučem, než byl Hackett. Cože? Georgi Patone tady se něco nepodařilo. Když k najmutí Jerryho Rosburga do role HC poradce došlo, říkal jsem si dokonce: „OK, Hackett má nějakou sebereflexi. Vidí, že mu teče do bot a že obě role nestíhá, jak by měl. Najal si posilu.“ A ono to zabralo. Ustaly bezmyšlenkovité zkraty v managementu času, tresty za zdržování hry pomalu mizely. Ono to ale bylo trošku jinak. Ke konci sezóny vyplynulo na povrch, že najmutí Rosburga jako Hackettova poradce pro HC činnost vzešla od GM Patona. Zase špatně. Nešlo o akt uvědomění si vlastních chyb, ale to se náš GM snažil zachránit co se dá. Byť se kritická situace zlepšila, vlastně tím Paton zároveň podryl autoritu hlavního kouče. Otázka je, jestli kdy nějakou měl.
Nathaniel Hackett se u nás snažil zavést pár novot. Například každý třetí den souvislého tréninku byl pouze lehčího charakteru, jelikož se tehdy prý stává nejvíc zranění. Třeba má pravdu a já tuto statistiku nebudu rozporovat. Nicméně hlavně jeho útoku dny tréninku v plném nasazení evidentně chyběly. A to jakože dost. Druhým rozporuplně přijatým krokem bylo vynechání starterů z přípravných zápasů. Toto již praktikovaly týmy Rams a Packers. Jenže oba ty týmy na to doplácely. My jsme se k nim přidali. Tohle prostě nefunguje a riskujete tím první zápas ročníku v již dost krátkých sezónách. Některé změny se jeví jako slepé uličky a tahle zdá se být jednou z nich. Oba tyto výše popsané inovativní kroky měly za cíl ochránit zdraví klíčových hráčů. Byl jsem mezi těmi, kteří kroky novopečeného lodivoda Broncos hájili s tím, že se ukáže v sezóně, jaký efekt jeho rozhodnutí měla. A ono se to nějak nepovedlo. Dobrý úmysl se nějak zvrtl. Do sezóny jsme vstoupili nerozehraně a v půlce ročníku jsme byli týmem s největší marodkou v lize. Ooops!
Energické a přátelské Hackettovo nadšení mohlo třeba na obrat poraženecké nálady v týmu stačit. Masivní přiděl zápasových trestů však fandům Denveru prozradil, že Hackett nedrží pevně v rukách otěže své hráčské kabiny. Někde v procesu tréninkových kempů hráče snad ani nezískal a svými chybami se k důvěře či respektu nedopracoval ani v průběhu sezóny. Tihle drsní kluci vás musí respektovat a musí vám věřit. Lidi jsou od přírody rádi vedeni a někteří taky rádi vedou. Ale to se musí umět.
Abych do Hacketta jen nepálil. Neměl to lehké. Některá z jeho dobře míněných rozhodnutí se otočila proti němu. Kopě zranění mohl jen těžko zabránit a ona se sezóna těžko otáčí, když vám chybí starting levý tackle, nejspolehlivější receiver či nesložitelný RB. Ruce hráčům neolejoval, aby jim z nich padala šiška hozená nebo předaná. Prakticky nikdo z hráčů nepředvedl na trávníku něco navíc. Hackettem nastavený útok měl po celou sezónu mizerné statistiky v red zone, ale pod vedením Kubiaka a Outtena se v posledním zápase podařilo vydupat TV titulek, ve kterém se pravilo: Posledních 10 red zone držení míče = 10 TD.
Nathaniel Hackett si chtěl užít zábavu při trénování a v zápasech. Když jej po debaklu v šestnáctém týdnu vystřídal asistent Jerry Rosburg, došlo k nastolení úplně jiného a přísnějšího režimu. Došlo i k trénínkům v plné znroj ia to na konci sezóny, kdy toho mají všichni plny brejle. Poté, co jsme sezónu zakončili výhrou nad Chargers, Jerry řekl pro mě důležitou věc: „Je super, když se na tréninku a během zápasu bavíte milovanou hrou, ale pocitu z výhry se to ani náhodou nevyrovná. To je prostě neskutečný pocit.“
Buď jak buď osoba Nathaniela Hacketta se do naší historie zapíše černým smutečním písmem. Jeho místo bude někde úplně dole mezi Joshem McDanielsem a Vancem Josephem.
Kde se sezóna lámala?
Několikrát jsme v tomto ročníku sahali po změně kurzu potápějící se lodi. Všechno mohlo jít jiným směrem, kdyby…kdyby se v určitých chvílích jen trochu přiklonila štěstěna na naši stranu.
1.týden – venkovní zápas se Seattlem Seahawks – Prohra 16 – 17.
Prvním utkáním sezóny to celé začalo. Právě tento zápas byl určující pro další týdny. Návrat Russella Wilsona do Seattlu proti náhradníkovi Geno Smithovi byl napříč ligou považován za jasnou věc pro naše barvy. Jenže Smith hrál v prvním poločase jako MVP, skvěle kompletoval a naše nerozehraná obrana nestíhala. Podobně kostrbatě vypadal náš útok. No co, po šetření hráčů v preseason se pomalý rozjezd čekal, ale zatímco po přestávce defenziva jasně dominovala a zavřela Seahawks hřiště, útok se dál trápil a bohužel si tento výkon přenesl i do dalších utkání.
Kromě bezradného útoku se ukázaly i další nešvary, které zamořily první polovinu naší sezóny: nevídaný počet trestů, impotentní red zone ofenziva, dropy útočníků a jiné klíčové individuální chyby, neschopnost HC i QB nakládat s časem zápasu a vůbec tým nějak uřídit. Už po prvním utkání tak někteří fandové volali po Hackettově hlavě a Wilsona posílali ke všem čertům.
I proto, že jsme do zápasu šli jako velcí favoriti, padla na hráče po této prohře velká deka. A tu se prakticky nepodařilo setřást celý ročník. (Víc níže.)
Obrovská pochvala hráčům, kteří se s výkonnostní křečí rvali, snažili se a nezabalili to. Bohužel to nebylo nic platné. Po další týdny a měsíce hrál útok trapně mizerně a obrana oproti tomu skvěle. Ejiro Evero držel defenzivu pevně v rukou a byl se svými svěřenci schopen limitovat dopady neexistujícího Hackettova útoku, jenže bez dostatku bodů se vyhrávat nedá.
4.týden – venkovní zápas v Las Vegas proti Raiders – Prohra 23 – 32.
Do zápasu proti nenáviděnému rivalovi jsme šli s bilancí 1-2. Po úvodní prohře se Seahawks a těsných domácích výhrách nad Texans (16 – 9) a nad 49ers (11-10). Raiders byli dost na dně s bilancí 0-3, protože i oni očekávali úplně jiný průběh sezóny. Prachbídné výkony naší ofenzivy se pranic nelíbily fanouškům, ale výhra proti Las Vegas mohla pro Hacketta znamenat trochu lásky za porážku divizní hrozby a nenáviděného trenéra Joshe McDanielse. Případnou výhrou se mohl modro-oranžový tým posunout na bilanci 3-1. Divizní výhra nad trápícími se Raiders mohla zvýšit vydřené sebevědomí. Jenže Broncos předvedli nedobrý výkon a chatrné momentum rázem zmizlo někde v prachu a znamenalo další tři těsné prohry.
10.týden – venkovní zápas proti Tennessee Titans – Prohra 10 – 17.
Ještě v tomto momentě se snad se sezónou něco dalo dělat. Po bye weeku nás čekali nepřesvědčiví Titáni. V Londýně jsme před bye weekem přetrhli šňůru proher a dostali se k nelichotivé zápasové bilanci 3-5. Měli jsme kopu času na přípravu a odpočinek. RW3 se pomalu začal podobat RW3. Po případném vítězství v Nashvillu bychom byli blízko vyrovnané bilanci a čekali nás relativně hratelní soupeři. Nejen že jsme s týmem z Tennessee prohráli, ale nezvládli jsme anii další čtyři utkání.
Myslím, že problém naší ofenzivy je hlavně v hlavě.
Tolik velkých změn, co jsme za poslední roky udělali. A přitom hrajeme celou tu dobu stále stejně. Dlouho jsem přemýšlel, kde by mohla být chyba.
Naše obrana hraje už kolikátý rok na velmi vysoké úrovni. Měnili se koordinátoři, hráči, schémata, ale denverská obrana stále drží laťku velmi vysoko. Hraje bojovně, s nasazením a se sebevědomím jednotky, která prostě už léta šlape na té nejvyšší úrovni. Navzdory týmovým výsledkům a mizerným výkonům útoku. Žádné změny nenarušily sebevědomí dominantní defenzivy. Ne vždy to bylo úplně v topu. Občas došlo k zaškobrtnutí v nepovedeném utkání, ale návrat na správné koleje byl bleskurychlý. Musíte pochopit, že takto dlouhodobě úspěšná skupina hráčů, hraje i s průběžnými proměnami s velkou sebedůvěrou, hraje lehce, navzájem si hráči důvěřují, umí se zastoupit, komunikují, nějaké nepřesnosti dokáží vyřešit za pochodu.
A teď si vezměte, jak se cítí a jaký bordel v hlavě má naše ofenziva. Roky mizerných výkonů, častých změn koordinátorů, ofenzivních schémat, starting i nestarting QuarterBacků. Těch změn bylo násobně více než u naší defenzivy. Jenže na rozdíl od naší obrany se nikdy nic dlouhodobě nedařilo. Nebylo a není z čeho čerpat. Posledních šest let jedna negativní sezóna za druhou a to přímo vinou neschopného útoku. Denverskou vítěznou sezónu si nepamatuje nikdo z našich draftovaných hráčů. Přišli jen RW3, Latavius Murray a pár dalších, kteří takové časy zažili jinde. Nebyli však schopni strhnout své spoluhráče a naučit je vyhrávat. Z ojedinělých výher se nepodařilo získat opodstatněné sebevědomí a sílu na překonání problémů. Hrajeme v křeči, upracovaně. Bez lehkosti sebevědomých týmů, kterým jde jakoby vše lehce a naproti. Naši hráči chtějí týmu pomoci, ale dělají z přemíry snahy začátečnické chyby. Nemají klid zkušenějších sebevědomějších kolektivů, kteří si z občasnými problémky dokáží poradit s větším klidem a bez výrazné námahy.
Myslím, že právě otočení vlastního negativního povědomí ofenzivy, bude primárním úkolem nového hlavního kouče. Samozřejmě bude nutné udržet vysoký výkonnostní level obrany, nakopnout speciální týmy, zpevnit ofenzivní linii atd atd. Práce s mentalitou útoku, ale bude dle mého názoru nejzásadnější pro další budoucnost týmu. Nový kouč musí přesvědčit naše hráče, že jsou dost dobří na to aby vyhrávali.
Příští stanice: nový hlavní trenér Denveru Broncos.
Užijme si Play Off 2022/23, zatímco náš vyjednávací tým pečlivě vybírá nového hlavního trenéra, který nás snad vrátí do lednových bojů o nejvyšší cíle. Postava HC je zcela zásadní a ukázalo se v holé pravdě, že ani TOP QB bez kompetentních koordinátorů nic nezmůže.
Přidat komentář