Tak tohle jsme tu už dlouho neměli. Denver Broncos čeká ve 14. hracím týdnu odpočinek, na který odchází s nečekaně optimistickou zápasovou bilancí 8 – 5. Tohle jsem fakt nečekal. A kdybyste mi někdo řekli, že vy jo, volal bych Chocholouška nebo protidrogovou policii. 

Týmu v jasné přestavbě se zkrátka před sezónou nevěřilo. A byly k tomu nepřehlédnutelné důvody. Některým NFL expertům přišel lasvegaský kurz na 5,5 výher za přemrštěný a byli jsme mnohými pasováni na jednu z nejvyšších pozic draftu 2025. No upřímně, ani já jsem nás neviděl extra vysoko a svým předsezónním odhadem bych se blížil tomu z Las Vegas.

Ne že bych nevěřil Seanu Paytonovi, Bo Nixovi či Vanci Josephovi, ale střízlivým okem jsem viděl to co ostatní. Tým zatížený rekordními dead money. Tým s nadějným, ale přece jen nováčkem za centrem. Tým s jasně podprůměrnou sestavou na skill pozicích (WR, TE, RB). Vždyť i zkušené ruce Tima Patricka jsme nechali odejít do Lions, abychom dali prostor neprověřeným nováčkům. Viděl jsem tým s jednorozměrnými ILB v obraně. A viděl jsem tým, který postrádá hloubku napříč celým kádrem.

Kouč Payton ale neviděl to, co já. Viděl kopu kvalitních mladých hráčů, na kterých chce stavět budoucí šampiony. Hráče, kterým dá prostor a od kterých čeká zásadní posun ve výkonnosti už v této podceňované sezóně.

Naposledy jsme měli konečný kladný poměr výher a proher v roce 2016 a to 9 – 7. Letos nás čekají ještě čtyři zápasy. Čtyři velice těžké zápasy. A resuscitovaní fanoušci s velkou nadějí doufají, že nejenže skončíme rok s pozitivní bilancí, ale že to zároveň bude znamenat Play off po deseti letech. Této mety ale nebude vůbec lehké dosáhnout, byť je opravdu nadosah.

Postup do Play Off máme ve svých rukách. Hned po bye weeku nás čeká naprosto klíčový zápas s Indianapolis Colts, největším konkurentem o postupové místo do Play Off. (Spíše matematickou šanci na PO na náš úkor má stále více týmů.) Případná výhra nebude sama o sobě znamenat postup do vyřazovací části, ale posunula by nás MASIVNĚ vpřed k deset let nedosažitelné touze. Prohra s Hříbaty by nás sice díky zápasovému náskoku z PO nevyřadila, ale šlo by o VELKOU komplikaci. Zatímco Colts čekají v posledních třech týdnech hratelní soupeři s negativní bilancí (Jaguars, Giants, Titans), nás po nich čeká ještě pořádné peklo v podobě brutálního útoku Bengals a divizních PO týmů Chargers a Chiefs, kteří nás už letos oba porazili. Kritický zápas v patnáctém týdnu na jednu stranu znamená téměř jisté PO a na druhou přetěžký boj až do konce roku. Uff. Pořádná zkouška.

Jak jsme se v této pozici vlastně vyskytli, když jsme měli být papírově dávno mimo PO naděje? Co vedlo k našemu současnému velkému očekávání věcí příštích? Kdo a co stojí za tím, že v prosinci stále hrajeme důležité zápasy a nekoukáme jako v posledních letech pouze směrem na offseason?

Defenziva, DC Vance Joseph

Většinou podobné souhrny začínám ofenzivou potažmo QuarterBackem, jelikož to bývá to nejatraktivnější pro čtenáře. Z tohoto pohledu zde udělám výjimku a začnu tentokrát obranou, která primárně stojí za tím, kde se nyní Broncos nacházejí a že hrají o největší úspěch poslední dekády.

Nebudu vůbec popírat, že DC Vance Joseph nepatřil k mým oblíbencům už v době, kdy u nás zastával post hlavního kouče. Z jeho angažování pro post defenzivního vůdce pod Seanem Paytonem jsem byl vyděšený a naštvaný. A první týdny loňské sezóny mě v tomto negativním pohledu na něj jen utvrdily. Ani mě moc neutěšuje, že jsem v tomto pohledu nebyl zdaleka sám. Jenže pak se něco stalo. Joseph přestal míchat svůj styl se stylem svých předchůdců. Provedl pár personálních změn. Naordinoval mladým hladovcům v obraně vrcholně agresivní přístup. Letos se k tomu přidala i větší úspěšnost v honbě za sackem QB a díky hráčským příchodům Roache s Franklinem-Myersem se zpevnil střed pole proti běhům soupeře. Posledním dílem skládačky se stala skvělá sezóna “jednorožce” CB Rileyho Mosse, bílého cornera.

Naše obrana pod Josephem patří ke špičce ligy. Jsme třetí v povolených bodech na zápas (18) a devátí v počtu povolených yardů na zápas (315,7). (S touto statistikou prudce zamávala přestřelka s Browns.) Jsme na děleném druhém místě v počtu povolených yardů na hru (4,9). V počtu sacků jsme na prvním místě (47). Osmí v odebraných míčích (18). Čtvrtí v procentuálním vyjádření povolených bodů na drive soupeře (31,8%). Sedmí v počtu íček (12). První v počtu tlaků na QB (147) se třetí nejlepší úspěšností (27,1%).

Určitě tu je pár věcí na vylepšení, ale celkově si vůbec nemůžeme ztěžovat.

Mezi individualitami je nutno vyzdvihnout cornery Patricka Surtina II s Rileym Mossem, safetyho Brandona Jonese, DL Zacha Allena a EDGE Nika Bonitta, kterému náleží s 11 sacky druhé místo z celé ligy. Tito hráči své spoluhráče vedou a ti se přidávají skvělými výkony.

Patrick Surtain získal za měsíc listopad cenu za nejlepšího obránce konference AFC.

Naší obraně se nepovedly jen dva zápasy. V utkání s Ravens nás profesorsky rozebral Lamar Jackson, který dokázal při absenci safetyho Locka v klidu rozházet naši díru a kombinovanou slabinu v secondary. Druhým byla přestřelka s Jameisem Winstonem, který udělal to samé, co Jackson. Našel díru v naší secondary při absenci Mosse a nemilosrdně nás ničil. Naštěstí tento zápas dokázala obrana vyhrát dvěma pick sixy beze strachu hrajícího Winstona. Když nepočítám tyto dvě zmínky, dá se Josephova defenziva směle a bez uzardění řadit k nejlepším v lize.

Zdobí nás kvalitní secondary a kreativní agresivní pass rush. Pevnost obrany ale rapidně klesá s výpadkem některého ze starterů v kombinaci s kvalitou soupeře. Zcela chybí hloubka kádru. Sotva vypadl safety Locke, nebo CB Moss, okamžitě nás kvalitní passeři rozbili na atomy. Zajisté cíl do offseason. Ale možná už máme posily v týmu, jen potřebují více zdraví (Dellarin Turner-Yell) a více praxe (JL Skinner, Kris Abrams-Draine). 

Parádní výkony obrany vedou ovšem i k zamyšlené vrásce na čele. Z Vance Josepha se stane zajímavý kandidát na uvolněné křeslo některého z odejitých hlavních trenérů. Říkám to s určitým překvapením, ale byl bych rád kdyby Vance zůstal. Mám sice v určitých případech nějakou tu výhradičku, ale pod Josephem je naše obrana více než konkurenceschopná. Je v současnosti  základním kamenem, na kterém tým Broncos stojí a nebo padá.

Respekt a pochvala tam, kde je zasloužená a Vance Joseph s našimi obránci si obojí zaslouží vrchovatě.

Speciální týmy

Ve třetí fázi hry mám největší důvěru za poslední roky. Viděl jsem statistiku, kde nám patřilo v souhrnu ST činností 14. místo a to mi po nervy drásajících letech přijde jako hodně solidní posun směrem vzhůru. Vždy jsem měl pocit, že jde o slabinu týmu, ale pod Benem Kotwicou šly ST viditelně nahoru. A to píšu navzdory třem nepěkným chybám, kterých se letos ST dopustily a které si tak z hlavy vybavím. Dvě tyto situace přišly v utkání s Raiders. Šlo o fake punt a velký return. Dvě situace díky kterým se s námi Raiders udrželi ve hře déle než měli. Tady vše nakonec dopadlo dobře, protože Las Vegas jsme nakonec porazili. Ta třetí chyba je samozřejmě zblokovaný pokus o field goal na Arrowhead stadioně proti neporaženým Chiefs. Nejdrsnější prohra co pamatuju. Organizace Chiefs identifikovala opakující se individuální chybu v naší přední lajně a dokázali toho využít v pro nás nejhorší okamžik.

Obecně ale Speciálním týmům důvěřuji. Mimsovi by se mohl zase podařit nějaký ten delší return nicméně stále patří do top 10 ligy. Punter Riley Dixon je hodně spolehlivý a k nejspolehlivějším kopáčům ligy patří i Will Lutz. Patří mu sedmé místo ve spolehlivosti proměňování FG a je jedním ze 13 kickerů, kteří zatím neminuli potvrzení po touchdownu. Za své výkony ve třetím a dvanáctém týdnu získal ocenění hráče měsíce konference AFC.

Ofenziva, Sean Payton

Kdo si pamatuje můj úvodní článek k sezóně ví, že jsem se v očekávání držel zpátky. Všechny relevantní body, které hrály roli v mých nízkých očekáváních jsem napsal hned v úvodu tohoto článku. Bo Nix je zkušeným college QB, ale NFL je zkrátka NFL. Každý hráč je vždy neznámou, ať už vaši skauti a generální manažeři říkají cokoli. Měl jsem důvěru v coaching Seana Paytona, protože s Russellem Wilsonem odehrál loni dobrou sezonu po tom, co jsme rok předtím byli ofenzivně úplně nejhorší. Nicméně naše útočná sestava budila důvodné pochybnosti. Ofenzivní lajna byla loni za očekáváním + QB nováček, WR neznámá plná nováčků, RB otazník, TE spodek ligy.

Začátek roku nám v září připravil těžké zkoušky. Výjezd do bouřlivého Seattlu není pro nikoho lehký a pro nováčka tuplem ne. Běhová hra nás nepodržela a Payton Nixovi naordinoval na nejhlučnějším stadiónu ligy v debutovém NFL utkání 42 přihrávek vzduchem. Prohra a dvě íčka nevypadaly nejlíp. A to nás čekali doma Steelers s jednou z nejlepších obran ligy. Proti Wattovi a spol přišly další dvě íčka z 35 pasů a taky další prohra.

Pak se ale příliv průšvihů začal obracet. Přišly výhry proti favorizovaným Buccaneers a Jets a poté i proti Raiders. Tady nám už Bo Nix začal ukazovat, že by mohl být zajímavým hráčem. Předvedl skvělé nohy a prezenci v kapse. Viditelně zlepšil přesnost, která byla v prvních zápasech opravdu mizerná. Stále ale zejména v prvních poločasech podával splašené přemotivované výkony. Když moc chcete, ne vždy to znamená lepší výkon ve hře.

Tři vítězné zápasy přerušila prohra s Chargers. Přišly dvě výhry proti slabým týmům a dvě prohry s týmy silnými. Aktuálně máme šňůru tří výher a dá se říct, že jsme se stali týmem, který umí porážet týmy slabé a umí hrát s týmy favorizovanými, byť nám viditelně určité typy protivníků sedí více než jiné.

Dokázali jsme vyhrát zápasy, kdy jsme měli tahat za kratší konec. Dokázali jsme vyhrát i zápasy, kdy jsme byli favorité, což je vždy ožehavá role. Navíc role, na kterou náš mladý tým není vůbec zvyklý.

(Věděli jste, že po resetu sestavy máme desátý nejmladší tým ligy?)

Na startu ligy přes časté přihrávky nefungovala spolupráce QB -> WR1 ale nyní se chemie mezi Nixem a Suttonem stala klíčovou v chodu naší ofenzivy. A přidali se i další. Po zranění Reynoldse dostali víc prostoru mladíci Vele, Mims a Franklin a všichni toho dokázali využít. Vele je druhým nejoblíbenějším cílem našeho QB a umí být hodně užitečný ve stylu připomínajícím Tima Patricka. Mimse se Payton naučil více používat a ten mu to vrací dobrými výkony. Na oregonskou souhru Nixe s Franklinem jsme sázeli už od draftu, ale zatím prakticky nefunguje. Nicméně, oba jsou nováčci a ne každý září od první rozehrávky. Nix si na tempo NFL zvyká rychleji než jeho WR kámoš. Nikdo ale Franklina nezatracuje.

Loni jsme se divili proč Payton více nevyužívá některé nováčky. Živou hru RB Jaleela MacLaughlina a hbitost WR Mimse Jr. Letos se k tomu ale postupně dostáváme a zvláště role Mimse s průběhem roku viditelně narostla. I Franklin dostává šance, ale tam na průlom stále čekáme. Letošní nováček Vele již platí za našeho WR2 a tak jsme propustili i veterána Reynoldse.

Běhová hra runningbacků zafungovala tak ve dvou třech možná čtyřech zápasech. Jinak je to bída. Tohoto jsem se před sezónou bál. Doufal jsem v opak, ale výkony naší běhové hry jsou prostě opět zklamáním (21.místo). Přitom kvalitní běhová hra je nejlepším kamarádem QB a to ještě dvakrát víc, když je váš QB nováček. Bohužel se potvrdilo, že nejsme jako loni schopni konzistentně úspěšně běhat. Javonte Williams je kromě dvou povedených zápasů svým stínem, Jaleel MacLaughlin dostává méně prostoru ale hlavně platí jen na určité soupeře. Estimé u nás nezačal dobře a fumbloval, ale jako RB3 ukazuje určitý potenciál dělové koule. Statusu obávaného RB ani zdaleka žádný z našich RB nedosahuje a přitom naše Ofenzivní lajna patři v run bloku k těm lepším. Předbíhám o několik měsíců ale dominantní RB bude určitě naším cílem v offseason. Nevěřím, že to Payton takto nechá.

Skupina Tight Endů měla ze začátku roku za úkol jen blokovat a teprve pár zápasů dozadu se dostávají více do pasové hry. Papírový WR1 Trautman nemá dobrý rok a neumí se prosadit ve hře vzduchem. Více jdou vidět Nate Adkins, který by měl být prakticky blokující specialista a nebo třeba Lucas Krull, který je až třetím TE v pořadí a tak je na trávníku minimálně. Další velká priorita do jarních měsíců.

Ofenzivní linie po hříchu patří k nejlepším v lize. Solidní běhové blokařiny neumíme využít, a tak Bo Nix čerpá maximum z nadprůměrné schopnosti pasové protekce. Opravdu nevím kde se to v naší OL vzalo, ale hodně pomáhá cit našeho QB pro kapsu, atletické nohy a rychlost hry. Překvapením jsou dobré výkony centra Wattenberga. Když na klukovi ještě zapracují trenéři, mohl by se zlepšit v běhových blocích, kde nepatří k těm lepším. Ovšem v pasové protekci je hodnocen velice dobře. Klasikou je elitní level RG Quinna Meinerze a top10 status LT Bollese, jemuž ale končí smlouva a tak napjatě čekám, jestli ho nepodepíšeme na další roky právě během tohoto týdne. Neměli bychom váhat. Má sice opět svůj rok, co se týče penalt, ale jako zásadní kámoš slepé strany QB je vynikající v pasové protekci a nadprůměrný jako běhový blokař. Nikdo lepší patrně k mání nebude a to jak mezi volnými agenty, tak asi ani na draftu. S postem LT bych si nezahrával. LG Powers s RT McGlincheym si uhrají svoje, ale Powers je pro mě přece jen trošinku zklamání za ty prachy. Všichni ofenzivní lajnmeni však jako celek patří do zelených čísel. A to je určitě velké pozitivum, které v důsledku vede k lehčímu životu našeho QB.

Od Boa Nixe se očekávalo navázání na oregonské výkony a báli jsme se výkonů z jeho auburnského období. První zápasy nevypadaly úplně dobře. Velice brzy se ale ukázalo, že šlo o nováčkovský drn na začátku slibné cesty. Bo se zlepšoval zápas od zápasu. Role lídra týmu mu sedla a hráči brzy pochopili, že máme po deseti letech kvalitního QB, co zapadá do systému a za kterým se vyplatí jít. S tím jak si Bo začal zvykat na tempo NFL, zpřesnil přihrávky, přestal z větší míry zbrkle řešit některé z ošemetných situací, zvýšila se souhra s receivery. A s pomocí obrany i speciálních týmů přišly výsledky. Což dohromady vede k dalšímu sebevědomí a potažmo k dalšímu zklidnění.

Ještě stále se dá říct, že některá řešení Bo příliš uspěchá a pak jeho míče končí příliš nízko, ale u nováčka překvapivě dost často si Bo udrží klid a pragmaticky umí zahodit míč. Náš nový, a nebojím se to říct, franchise QuarterBack umí využívat svých atletických předností a mnohdy kouzelnicky uniká sackům. Výjimkou nejsou bootlegy do stran a křížné pasy přes osu hřiště. Bo ale potřebuje najít balanc ve hře rukou a nohou. Mnozí běhaví QB zbrkle sbalí balón do náruče a běží s ním hlava nehlava už když jim nevyjde první read. Tohle naštěstí není Nixův případ. Už jsme ale viděli situace, kdy s pohledem upřeným do hřiště hledá volné spoluhráče (i na krátké vzdálenosti) v situacích, kdy by daleko více získal po svých.

Bo před koncem své první sezóny ukazuje mnoho vlastností, pro které se mu odvažuji věřit. Nějaké ty chyby by se dozajista daly najít a uvidíme, jak se k němu postaví obrany příští rok, kdy už bude jeho hra více načtená. A tady se dostávám také k Seanu Paytonovi. Ofenzivní play calling našeho hlavního kouče je pro mě velká neznámá. Proti některým soupeřům odhlásil prakticky dokonale a proti jiným jen nechápavě kroutíte hlavou. Pravda, pro defenzivní koordinátory musí být ten nepředvídatelný “zmatek” lehká noční můra. 

Payton neváhal Nixovi v jednom z prvních zápasů nahlásit několik designovaných běhů, které citelně pomohly rozhodnout zápas. Bo se díky tomu dostal v té době velmi vysoko v naběhaných yardech celé soutěže. Od té doby, jakoby na tuto zbraň Payton zapomněl. Neočekávám, že z něho budeme chtít udělat Lamara z prvních let jeho kariéry, ale jeden dva tři běhy za zápas ve vhodné chvíli, by rozhodně pocuchaly nervy kdejaké obraně.

Sean Payton se občas často k naší pozemní hře staví jako nevlastní otec. Mnohdy si říkáte, proč naším RB nedá víc prostoru a nováčka za centrem víc nepodrží po zemi, případně nevyužije pozemní hru ke kontrole času. Chápu případy, když se po zemi nedaří a daří se naopak vzduchem. Ale byli jsme svědky situací, kdy jsme na RB zapomněli i když yardy získávali. Nehledě na to, když vedete ve vyrovnané koncovce zápasu a pragmatický rozum by velel odčerpat co nejvíce času běhovými pokusy a Payton do toho zahlásí tři nekompletní přihrávky. Agresivní, ale občas by třeba trocha defenzivního myšlení uklidnila nervy fanoušků.

Někdy mnohdy je tak pro mě Paytonův ofenzivní play calling záhadou, ale Broncos jsou s resetovanou sestavou pod Paytonem 8 – 5 v bye weeku, tak se s ním fakt hádat nebudu. Sean Payton obrátil kulturu v našem týmu po deseti letech proher. A náš hlavní kouč dokazuje, jak je trenérství důležité.

Bo Nix je jedenáctý v pořadí naházených yardů I naházených yardů na zápas. V procentuální kompeltaci mu ale patří až 22.místo čemuž vděčí převážně začátku sezóny, kdy si na tempo NFL viditelně teprve zvykal. Viděli jsme, že je schopen dosáhnout i na úspěšnost přesahující 80%.

V počtu hozených TD je Bo desátý. Osm hozených íček mi vrásky nedělá. Plná polovina přišla v úvodních dvou nepovedených utkáních a v přepočtu na procenta z přihrávek je to i tak 13.msíto (1,8%) . S 19 inkasovanými sacky patří k lepším QB v lize. Když jsem sacky přepočítal na počet odehraných zápasů u QB s osmi a více odehranými zápasy, vidím ho na čtvrtém děleném místě. V QB ratingu je Nix šestnáctý a v passer ratingu dvaadvacátý.

Prostor pro zlepšení vidím nejvíce v dalším zklidnění odhodu a tím pádem k zpřesnění pasové hry, zejména pod tlakem.

Svými výkony si Bo Nix řekl o místo v diskuzi o nováčka roku. No vzhledem k tomu, jak se Jaydenovi Danielsovi z Commanders podařil začátek roku, si myslím, že je o tomto titulu rozhodnuto a nezmnění to ani nadpozemské výkony TE Brocka Bowerse v dresu Raiders. QB je QB. Bo Nix si v měsíci listopadu vysloužil hned tři ceny pro ofenzivního nováčka týdne. Za celý měsíc ale cenu nedostal :-).

Celkově našemu útoku patří 21.místo v získaných yardech na zápas a to rovnoměrně jak dvacátí první po zemi tak dvacátí první vzduchem. Ovšem pasová hra jde subjektivně nahoru, zatímco ta pozemní skáče nahoru dolů závisle na soupeři a libovůli Seana Paytona. Máme ale 13. místo v bodech na zápas, což je samozřejmě důležitější ukazatel než yardy. V proměňování 3.downů jsme šestnáctí s 37.9%. V proměňování 4.downů jsme devatenáctí s 58,8%. Dalším důležitým ukazatelem je úspěšnost v red zone, která u nás činí 56,8% což je 11.místo v NFL. V drivech vedoucích k bodům jsme průměrní.

Prostor ke zlepšení je vždy. Konverze třetích downů a úspěšnost v red zone je nejvíce klíčová na výsledky utkání. Není překvapením, že nejlepší třetí downy má Kansas City s 51,8%. V red zone zase vládnou Ravens, Bengals, Lions a Bills. Myslím, že nás v těchto ukazatelích nejvíce brzdí podprůměrná pozemní hra, která bývá klíčem k zisku kratších downů a při prorážení nejtěžších yardů před end zónou.

Denver Broncos 2024 – bye week

Tým Broncos letos překvapuje celou ligu. Bo Nix získává neočekávaný, ale zasloužený kredit. Hrát proti naší obraně se asi nechce žádnému QB v lize. Několik nováčků příjemně překvapilo (“Moss”, Vele, Elliss, …). I veteráni, na jejichž zkušenost spoléháme drží páteř týmu pohromadě (Meinerz, Bolles, Allen, …) Marně pátrám po jménu, které by mě vyloženě zklamalo.

Čeká nás “nejdůležitější” zápas letošní sezóny a já opatrně věřím našemu týmu, že na domácím hřišti tuhle těžkou situaci zvládne. Nervy budu mít na pochodu, tak mě snad něco neklepne.

A i kdyby to Play Off po sérii těžkých utkání nevyšlo, jsem již nyní se sezónou spokojený. Když mi však Broncos ukázali čeho jsou schopni, nejsem uspokojený. Dál toužím po kladné bilanci na konci sezóny. Doufám v PO, které by načerpalo další síly do vyprahlých srdcí fandů i hráčů. 

Byť nás i v další sezoně bude zatěžovat část Wilsonova platu, věřím, že letošní podané výkony přilákají zajímavé volné hráče až za pár měsíců udeří offseason a my budeme zbrojit na další ročník, ve kterém už bude Play Off legitimním cílem.

Jak se díváte na dosavadní průběh sezony vy?

Věřili jste nám nebo jste byli hodně při zemi podobně jako já?

Kdo vás nejvíce zklamal? 

A kdo vás naopak nejvíce překvapil příjemně?

Go Broncos !!!