8 – 9
To je naše zápasová bilance sezóny 2023/24. Po děsivém začátku 1-5 by se dalo říci, že to vlastně není tak hrozné. Po pětizápasové šnůře výher jsme se dostali do reálného boje o Play Off. Po delším čase jsme tak během prosince hráli zápasy o PO. A tak to z pohledu fanouška u TV mělo větší šťávu.
Mimochodem poslední kladnou sezónu jsme měli v roce 2016 (9-7).
Nebýt několika záležitostí, které zanechávají pachuť na jazyku, měl bych tento přechodný rok celkem za úspěšný. Po kompletní výměně celého trenérského týmu a bez vysokých draft picků jsem nečekal zázraky. Doufal jsem v položení základů na kterých budeme stavět v offseason 2024. Celé se nám to ale nějak zkomplikovalo – viz můj předchozí článek.
Naším novým hlavním trenérem se před uplynulým ročníkem stala osobnost ligy Sean Payton, kterého jsme museli vykoupit ze smlouvy se Saints. Věřil jsem, že osvědčená ofenzivní mysl a letitá zkušenost úspěšného HC posune náš tým blíže k relevanci. Nemohu říct, že by mě výsledek zklamal. Byť mi některé Paytonovy metody úplně nevoní, tka náš HC rozhodně pozvedl náš tým v několika důležitých oblastech.
„Vyčpelý“ QB Russell Wilson se po průšvihu s Nathanielem Hackettem skokově zlepšil a patřil do subjektivní top desítky QB letošní sezóny. Navzdory divácké neatraktivnosti našeho útočného stylu jsme se vyštrachali do průměru ligy po tom, co jsme loni byli jasně poslední (optikou bodů na zápas). Naše obrana byla v úvodu sezóny absolutně nejhorší v lize, ale po veletoči od cca sedmého týdne se v bodech na zápas vydřela na 27. pozici, což mi po 70 obdržených bodech od Miami přijde jako zázrak. Počet penalt se s postupem roku snižoval, byť tedy hlavně ulité starty naší OL byly teda něco.
Myslím, že jsme „nějakou tu“ změnu k lepšímu pozorovali všichni.
Jak nám šlapal útok?
Před sezónou jsem očekával velký tlak na pozemní hru. Přece jen jsme za velký peníz pořídili dva velmi kvalitní blokaře do OL. LG Bena Powerse a RT Mikea McGlincheyho. RG Quinn Meinerz a C Lloyd Cushenberry v blocích také rozhodně patří k těm lepším. Očekával jsem, že to rozjedeme, pomůžeme našemu QB hrát play actiony a že by to mohlo fungovat. Nefungovalo. Byť v některých zápasech najdeme vyšší čísla naběhaných yardů, tak je pro mě naše běhová hra velkým zklamáním. Čekal jsem běhový válec a dostal jsem kodrcavý vozík. Se 106,5 yardy na zápas byla naše pozemní hra průměrná. Na tom efektivní play-action nepostavíte. Se čtyřmi prémiovými blokaři je to sakra málo. Williams často běhal do plných. Perine byl využívaný jen málo, byť uměl být velice užitečný v klíčových okamžicích zápasů. I hbitý nováček McLaughlin dostal méně prostoru, než bych čekal.
Samozřejmě, nejen obrana, ale také útok funguje jako spojité nádoby. Pokud se soupeř masivně zapojí do zastavení naší běhové hry, musíte jej trestat vzduchem. To se lehko řekne. Pasová protekce ze strany naší OL nebyla bůhvíjaká. Příspěvek TE neexistoval. Nebojím se říct, že při špatném roku Jerryho Jeudyho jsme hráli na jednoho WR Courtlanda Suttona. Ani jeho zdvojování jsme nebyli schopni využít. I přes výsostnou pozornost měl Sutton skvělý rok. Ale ani on a další WR se nevyvarovali množství dropů.
Je pro mě záhadou, jak naše Ofenzivní linie mohla v několika žebříčcích figurovat v top10. Já jsem byl z její hry rozpačitý. A když se zadařil parádní zápas jak v blokaci tak protekci, navázali jsme hned zápasem s nejhorším výkonem.
Individuálně to nebylo úplně zlé, ale mám pocit, že naše OL nehrála jako sehraná jednotka a z toho plynulo množství zmatků. LT Garett Bolles měl velmi dobrý rok a patřil k širší špičce v pasové protekci. Pozor: RG Quinn Meinerz se propracovává na úplný vrchol mezi guardy. Cushenberry udělal velký posun vpřed a vylepšil svoje schopnosti v pasové protekci. Ale služby našeho současného centra si nejspíš nebudeme moci v dalších letech dovolit.
QB Russell Wilson se musel letos změnit v pragmatického game managera. Pokud nedělal chyby a obrana něco zahrála, měli jsme šanci uspět. Nebylo to každý zápas posvícení, ale Wilsonův rok byl pro mě rokem naděje.
Celkově mi přišlo, že náš útok hrál poměrně „konzistentní“ neatraktivní fotbal celou sezónu a o výsledcích zápasů nejvíc rozhodovala forma a výkon obrany. Naši RB běhali do zdi, jeden WR něco pochytal, většinou solidní QB. Úvodní drive, nějaký ten kop, poslední drive. Tak by se velice stručně dal charakterizovat náš letošní útok.
Nelíbila se mi velice nízká výtěžnost obranou získaných dobrých pozic na hřišti. V několika utkáních jsme mohli mít po poločase/3.čtvrtce klidný garbage time, kdybychom využili turn overů.
Přes moje veskrze kritické řádky byl vidět nadějný posun. Wilson vypadal po tragickém roce kompetentně. RB Javonte Williams ustál celou sezónu. Sutton hrál jak znovuzrozený. Přes množství otázek a nedokonalostí jsem jako fanda cítil potenciál v offseason doladit „pár drobností“ a přeřadit z jedničky alespoň na dvojku.
Po ztrátě reálných PO nadějí jsme však posadili QB Wilsona a nechali dohrát dva poslední zápasy sezóny náhradního QB Jarreta Stidhama. Celá kauza je na delší povídání. Něco málo jsem sepsal v předchozím článku a pokud mi to vyjde, ještě k tomu sesmolím pár řádků, protože celá tahle zamotaná situace kolem Wilsona bude hlavním a brzy velice aktuálním tématem začátku naší offseason.
Někdy kolem 14. kola jsem viděl zajímavou statistiku. Sean Payton v případě vítězného předzápasového losu volil začínat na míči v druhém poločase. Tuto taktiku dlouho efektivně využívali Patriots – dařilo se jim mnohdy skórovat před přestávkou a hned po přestávce. Tím se dají rozhodovat zápasy. Statistika, kterou jsem zmínil je, že jsme po přestávce hned devětkrát šli tři a ven. Nepochopitelné. Zvlášť, když úvodní drivy zápasů nám celkem vycházely.
Jak moc se dařilo či nedařilo obraně?
Z dosazení Vance Josepha do pozice defenzivního koordinátora Broncos jsem byl měsíc vykolejený jak sáňky v létě. Byť se v mých očích částečně rehabilitoval druhou polovinou sezóny, ještě jsem se z toho nedostal.
Naši defenzivní story asi znáte všichni. Prvních šest zápasů jsme vesměs hráli mizerně. Pak VJ udělal nějaké změny. Tragický Mathis posazen, Simmons ve formě, Gregory s Clarkem pryč,… Čáry máry. Ono se to nějak rozběhlo a k mému velkému překvapení začala naše obrana tak nějak „fungovat“.
Neberte mě špatně, nemám Josepha rád – za mě nikdy netrénoval nadprůměrnou obranu a jako HC Broncos shořel jak papír, ale respektuju co dokázal s naší obranou v druhé polovině sezóny uhrát. Zejména mě zaujal kreativní přístup k překvapivým blitzům hráčů secondary .
Pravda je taková, že náš pass rush nebyl až na několik jednotek utkání rozhodujícím faktorem. A pozemní obrana byla mizerná úplně celou sezónu. To je velmi špatná vizitka pro naši front seven. Randy Gregory nastoupil do sezóny totálně z formy a Frank Clark nezahrál nic. Veteráni, na jejichž zkušenost jsme spoléhali, stahovali tým dolů. Mladíci Browning, Bonitto, Cooper ukázali potenciál, rychlost, chuť hrát, ale zatím jejich kvality nestačí na trvalý tlak. Nová offseason akvizice DE Zach Allen se mi líbil hodně. Věřím, že kdyby zbytek frontu zahrál líp, byly by jeho výkony ještě i statisticky lepší. NT a ostatní DI, ať už hrál kdokoli, nepřesvědčili a je kde zlepšovat. Jewell tradičně solidní. Alex Singleton potřebuje zkrotit. Jeho hra byla letos jeden velký bordel. Skončil sice třetí v součtu skládek, ale mnohdy zasahoval pozdě a hlavně nezvládl obří množství skládek.
Secondary hrála po posazení Mathise, kterého nahradil veterán Fabian Moreau, solidně. Naši defenzivní backové měli už v preseason naordinovánu hodně „soft“ volnou hru. Bohužel jsme si tohle nastavení mohli užít i v sezóně. Zvláště dynamické rychlé útoky Lions a Delfínů rády využily množství darovaného volného prostoru. Surtain se Simmonsem oba na vysokém levelu. Bohužel tvrdost se z NFL vytrácí a doplatil na to old school veterán Kareem Jackson, který se nezvládl přizpůsobit novým přecitlivělým trendům. Zajímavě jej v sestavě nahradil P.J.Locke. Na slotu zazářil McMillian.
Skládky byly obří problém celé naší obrany po celý rok. Špatné pozice a úhly, obtížné skládky ve volném prostoru. Kritická priorita do offseason.
Může jít samozřejmě jen o můj subjektivní laický pocit, ale výkony naší obrany postrádaly pevnou ruku promyšleného a připraveného herního plánu. Neměl jsem pocit, že bychom měli funkční defenzivní systém. Chyběl dominantní střed, který by vytvořil silnější hráz proti běhovým hrám. Slabý pass rush nevytvořil dostatečný tlak, aby ulehčil práci secondary a každá secondary má svoje limity v uhlídání hráčů. Nedokážu posoudit, jestli jsme obětovali schopnost efektivně zastavovat běh posílením obrany pasové. Buď jak buď, RB soupeřů si proti nám výrazně zlepšovali statistiky. A my musíme počítat s tím, že se moderní obrany pomalu ale jistě transformují na základní front six a nám ta síla vepředu prostě chybí.
Osobně dávám přednost obranám, které týden co týden podávají 85-100% výkon, než obrany, které nekonzistentně oscilují v rozsahu 50-120%.
Stejně jako u útoku, ani u defenzivy nemám pocit, že jde o něco nespravitelného.
Nebrzdily nás Speciální týmy?
Náš returner nováček Marvin Mims se díky svým výkonům dostal do Pro Bowlu. Při vracení puntů opanoval celou ligu s průměrem 16,3 yardů na punt return. Ve vracení výkopů jsme pak na osmém místě s průměrem 24,9. Není to jen práce Mimse, ale na tom se podílí i coverage tým, který mu pomáhá vytvářet prostor.
V procentech proměněných FG jsme díky Willu Lutzovi na 13. místě s 88,2% (kopáči 10+ zápasů). Náš nejdelší proměněný kop byl 52 yardů. Všichni víme, že Lutzovi nevyšlo první utkání proti Raiders, ale pak šlo o jednoho z těch spolehlivějších kopáčů. Pro srovnání Brandon McManus, který byl od nás před sezónou odejit, dosáhl 81,1% s nejdelším proměněným kopem 56 yardů. McManus se ale v dresu Jags pokoušel o více 50+ yardových kopů a na rozdíl od Lutze měl 100% potvrzující kopy.
Ze statistik puntů toho moc nevyluštíte, protože je pro ně zcela zásadní pozice na hřišti. V navrácených yardech nám patří 5.místo s 195 vrácenými yardy. (Posledním Jets se vrátilo 535 yardů). To znamená, že jsme punty skvěle bránili díky dobré práci coverage hráčů a dlouhému letu míče, ale nic to nevypovídá o tom, jak daleko ten míč letěl a jak daleko letět měl. V umístění puntu do redzone je to pak 21. místo s 27/79 (34,2%). Některé punty tak ale umístit nelze. Puntovali jsme celkem 79x a to je 24. místo v lize. To něco vypovídá o schopnostech útoku posouvat míč po hřišti.
Žádný žebříček jsem zatím nenašel, ale vzhledem k tomu, že jsem před každým puntem a výkopem nervozitou nežvýkal opěradlo židle, byly letošní speciální týmy posunem oproti předchozím letům. Objevilo se tam několik zkratů, na které hráči dobře odpověděli a i když se jim nějaká konkurence v offseason nevyhne, jsem se Speciálními týmy spokojený. Vždycky to ale může být lepší.
Rád bych se v příštím článku podíval na kauzu „Russell Wilson“.
Právě situace kolem našeho ústředního hráče a jeho případný odchod kalí můj optimismus nejvíce.
Přidat komentář